TVORBA
Texty • Knihy • Hudba
Publikační činnost
Hudba / Texty / Videa / Vysílání
O skupině Těla:
Vaše první vzpomínka na skupinu Těla?
Kdykoliv přijde řeč na „Těla", vybaví se mi dvě, zdánlivě nesouvisející vzpomínky. V té první účinkuje na obrovském jevišti velkého sálu Kolosea kapela poskládaná z malých dětí, mezi nimiž ční jako stožár Petr Pola. Dětičky z „TO Kletr" se svým vedoucím. Hrají nějaké táborákové hity a je to roztomilé. Nic víc. Ovšem jen do chvíle, kdy přichází na řadu houslové sólo. Žádná ekvilibristika, žádné zběsilé běhy v pentatonických stupnicích nahoru dolů, jak tomu v takových případech bývá, ale krásný tón. Nakřáplý, trémou rozvibrovaný ale krásný...
Ta druhá vzpomínka musí být podstatně mladšího data, protože už jsem pracoval pro Československý rozhlas, když jsem se, už nevím při jaké příležitosti, octl na konečné tramvaje v Lidových sadech. V takovém případě jsem obvykle, zašel do zkušeben u přírodního divadla, protože byla šance na cigárko s některým z muzikantů. Zkoušela tam tehdy spousta kapel. Až k Dětskému koutku bývaly slyšet bicí s basou. Tentokrát ale byl v okolí nezvyklý klid. Musel jsem dojít až pod okna zkušeben abych zaslechl co se uvnitř děje. První co se ke mně doneslo, byl zvuk elektrického klavíru, nebo nějakých kláves s nepříliš zdařilým podkresem akustické kytary a vzápětí zpěv. Úžasný. Poučené muzikantské zpívání. Dokonale vyvážená směsice energie, dynamiky, přesného frázování a vroucnosti. Takový zpěv je opravdu to nejvzácnější co může jakoukoliv kapelu potkat. A text - podobné zjevení. Neotřelé, neobyčejně rytmické rýmy, valící se za sebou jakoby bez nádechu. Bylo mi jasné, že cigárko s přáteli nebude. Toho člověka neznám.
Houslista z úvodní vzpomínky a zpívající klavírista byli Petr Gros a Luboš Beránek. Budoucí páteř skupiny Těla. Když jsem poslouchal pod oknem zkušebny, Luboš nejspíš kapelu teprve sestavoval a povedlo se mu to náramně. Basista Honza Skrbek, Láďa Třmínek, velmi šikovný kytarista, a zejména Beránkova melancholie a Grosova živelnost to bylo vynikající spojení. Skvělá kapela.
Na obalu prvního albu Těl jste mezi těmi, jimž je věnováno „zvláštní poděkování". Čím jste si je vysloužil?
To s odstupem času přesně nevím. Z dnešního pohledu byl můj podíl na vzniku alba CO TO JE celkem zanedbatelný. Přátelil jsem se tehdy, a dosud přátelím, s Pavlem Michalem a Tomášem Hasilem. V té době majiteli a zároveň redaktory Kalendáře Liberecka. Já jsem jako redaktor Českého rozhlasu vnímal, jak se z éteru vytrácí nahrávky regionálních kapel a oni přišli s velmi ušlechtilou, a z dnešního pohledu i poněkud naivní myšlenkou, dát libereckým a jabloneckým kapelám šanci a zařadit je do svého edičního plánu. Oni byli ochotní poskytnout základní investice, já věděl co všechno je k oficiálnímu vydání alba potřeba. Malé, nezávislé regionální nakladatelství to byla krásná představa. Těla byla jedna z prvních spolupracujících kapel. Pánové přinesli hotový produkt, kterému nic nechybělo nu, a my jsme zařídili to ostatní. Od disků pro hudební kritiky, přes rozhlasové rozhovory po koncert, kde byla deska pokřtěna.
A jaký byl ten „křestní" koncert?
Přiznám se, že na tenhle koncert, ani s odstupem času, nevzpomínám nijak zvlášť rád. Moc jsem si ho neužil. Velký sál a všechny přilehlé prostory, čili vlastně celá budova PKO praskaly ve švech. Byly překročeny všechny hygienické a bezpečnostní předpisy a já za to celé, z pozice hlavního pořadatele zodpovídal. To bylo několik hodin absolutního stresu. Každopádně to byl nejlépe navštívený koncert regionální kapely, jaký jsem kdy zažil. S odstupem času jsem pyšný, že jsem u toho mohl být, a jsem přesvědčený, že tenhle rekord už nikdo nikdy nepřekoná.